skip to content »

vdv345polk.ru

Sex cam chatu

Sex cam chatu-62

Znovu mu připomněla plachého krtka, který vykukuje z díry. Po všech čtyřech se prodral dopředu a zalehl spacák s ženou a dítětem uvnitř, jako by je tím mohl úspěšně ochránit před dvoutunovým produktem německého strojírenství. Je to revolver ráže .38 Smith & Wesson M&P, přičemž M a P znamená vojenský a policejní. Když si mercedes kupovala, dostala k němu dva klíčky, ale dokázala najít jenom jeden. Hodges si jasně vzpomíná, co Pete řekl, když se tu novinu dozvěděli: „Jestli se tam na druhé straně setká s těma mrtvýma – zvlášť s mladou Crayovou a jejím miminem –, bude mít co vysvětlovat.“ Pro Petea to znamenalo definitivní potvrzení: paní T. Nebo ho ke změně názoru přimělo doznání psané otráveným perem, které včera dostal od Mercedesového vraha? Co když pan Mercedes poslal podobný přípis i paní Trelawneyové? Ale tady se jeho myšlenky přerušily, protože za ním zastavilo auto tak blízko, že se skoro dotýkalo nárazníku jeho toyoty. Dřív sledoval NBC, ale pak došel k závěru, že Brian Williams je jenom dobromyslný trouba, který má až moc rád videa z youtube. Bible říká, kdo jste bez hříchu, hoďte kamenem.“ Tak toho se nedočkám, pomyslí si Hodges a s upřímnou zvědavostí se zeptá: „Měl jste ji rád? “ Na takovou otázku by Hodges jindy neodpověděl, ale když se chcete něco dozvědět, musíte taky něco sdělit. Je mi líto, že jsme začali trochu zostra.“ „Ale vůbec ne,“ říká Peeples a rukou, kterou mu Hodges podá, dvakrát rázně zapumpuje. Doufá, že manžel Helen Wilcoxové ji nenačapá s tímhle svalovcem v peřinách, pokud spolu opravdu něco mají. Paní Wilcoxová mu nejspíš jen nosí k autu čerstvě napečené sušenky, pomyslí si Hodges, když odjíždí. Kromě pušek, kulometů, granátů, pistolí a dalších zbraní je tu nejméně padesát beden s celým sortimentem Hendricks Chemicals. “ „Kaučukované výbušniny.“ Už mu to začíná docházet. Odpalujou se azidem olovnatým a my už víme, že přesně taková rozbuška byla použita k odpálení bomby ve tvém autě. Tohle je klasický případ, kdy člověk vidí něco, co není, protože se nedávno něco dozvěděl – jako když svědek bankovní loupeže říká Mně hned připadal podezřelý, ještě než vytáhl tu pistoli. Takovou, co ji milují malé holky.“ „Jo jo, to mi povídej. Když přicházel domů, vždycky se k němu řítila chodbou a beze strachu skočila, protože věděla, že táta upustí všechno, co má v rukou, a chytí ji. Hlavní část koridoru je prázdná, protože sem zatím nepustili běžné návštěvníky, ale pravá část, kde jsou sametové provazy a nápis VCHOD PRO HANDICAPOVANÉ, je plná kolečkových křesel, která se pomalu pohybují ke kontrolnímu stanovišti a pak do hlediště. Předpokládal, že se dovnitř nahrnou všichni najednou, stejně jako při zápase Cleveland Indians, na kterém byl v osmnácti, a ostrahu to málem smetlo, stačili každému věnovat sotva pohled a hned je pouštěli dál. Do křesla před Bradym vrazí oplácaná dvanácti-nebo třináctiletá holka se zadkem velikosti Iowy, a dívka v křesle, která má veselou hezkou tvář a nohy jako klacíky, se málem ocitne na zemi. “ zakřičí matka dívky v křesle, ale tlustá svině v džínách tuplované velikosti je už pryč, v jedné ruce mává praporkem skupiny a v druhé vstupenkou. „Holčičky s mobily, které mají prakticky implantované. Musíš to pořád zkoušet, dokud se nedovoláš.“ Jerome otupěle přikývne, ale dívá se na Hodgese. Mercedes Olivie Trelawneyové se rozjíždí pomalu, ale jakmile se dvanáctiválcový motor dostane do otáček, jede jako raketa…

Sex cam chatu-74

Narazili na sloupky a převalili je, zamotali se do pásky, odráželi se od sebe navzájem. 3 Po odchodu od De Masia – s odbočkou pod dálniční nadjezd, kde pár rváčů otravovalo malého kluka – Hodges prostě odjede a řídí svou toyotu městskými ulicemi bez zvláštního cíle. Na její místo se plíží děsivá myšlenka: on, Kermit William Hodges, se dopustil zločinu odfláknuté policejní práce, a tím napomáhal panu Mercedesovi a umožnil mu jeho konání. Hodges si pomyslí, že by se mu ty její prášky mohly hodit, a odříká místní volačku. “ „Pane, tuhle informaci nesmím…“ Hodges nemá chuť zapřádat rozvleklou debatu, která by stejně byla k ničemu, a hovor típne, zrovna když Jerome zabočí na městský okruh, a to devadesátkou. Proč nevoláte…“ „Sklapni a jeď, Jerome,“ přeruší ho Holly. My chceme dozadu.“ „Bille, jestli se mámě a sestře něco stane…“ „Nestane. Konečně to někdo zvedne, ale než stačí něco říct, automatický ženský hlas začne s přednáškou. „Jestli uslyšíme výbuch, zblázním se,“ oznámí Jerome věcně. Pokud znáte číslo linky, můžete číslo kdykoli stisknout. Pokud nás chceš všechny zabít, tak si dej na čas.“ Jerome na to šlápne. Ve tři ráno bude určitě rád, že spacák plněný prachovým peřím má. „Hodně štěstí, chlape,“ řekl řidič, když vystupoval. Dívka od nás z ulice neměla čas zůstat celou noc, i kdybych jí mohla zaplatit, a to stejně nemůžu. Děcka přežijou i horší věci, řekl si Augie nervózně. Ne že by si žil na vysoké noze, ale dokázal vyjít a většinou mu na konci měsíce něco zbylo. „Vím to, vidím jim to na očích, viděla jsem to i u vás. I kdyby to děvče od nás z ulice mohlo zůstat celou noc, stálo by to osmačtyřicet dolarů. Mám odložené peníze na nájemné na příští měsíc a pak už jsem švorc.“ Usmála se a ve světle sodíkových zářivek z parkoviště Augie viděl, že má na řasách slzy. Omlouvám se všem a za všecko.“ Otočila se a podívala se na transparent vyvěšený nad řadou vchodů. Za deset minut se probudila Patti Crayová a rozplakala se. Když se Patti, už s kvílením, vynořila, uviděl po celém jejím růžovém kabátku a růžové čepičce třpyt kapek vody. Také uvažoval, jak tahle ženská sakra zvládne zbytek života – celý život, ne jen příštích osmnáct let, kdy bude zodpovědná za dítě. Nevěděl to jistě, lidská povaha pro něj byla tajemstvím, ale podle něj to bylo možné. Od Marlborough Street stále vyjížděla do příkrého kopce auta v pravidelných intervalech jako odtikávání hodin. „V Taxikáři hrál Robert De Niro takového praštěného chlápka, který se jmenoval Travix Bickle,“ vysvětluje Holly, zatímco všichni tři spěchají ke správci. Otevřenými dveřmi Hodges vidí pracovní světla osvětlující sklad plný rekvizit a štosy plátěných kulis. „To neuděláte, pane.“ Holly Gibneyová je z nich jediná, kdo uvažuje jasně. Má bombu a jen díky milosti boží ji ještě neodpálil. Mike Sturdevant patřil k behaviorálně zaostalým samcům, kteří vzpomínají na střední školu jako na ztracený zlatý věk svého života. Tehdy ji matka našla, jak se nahá choulí ve vaně a říká, že už nikdy do školy nepůjde. Když jí bylo lépe (trochu), přestoupila na jinou školu, kde to nebylo tak stresující (o něco). Chodba končí u nákladního výtahu, který má otevřené dveře. Než ho Holly stačí udeřit ještě jednou – a to opravdu, opravdu chce –, Jerome ji popadne a otočí k sobě. Na místě vystoupil v jedenáct dvacet s batohem na zádech a srolovaným spacákem pod paží. Aspoň že bylo pořádně zabalené, na rukou mělo dokonce maličké rukavice. „Když mě lidi vidí s dítětem, hned si myslí, že jsem nezodpovědná,“ bručela Janice Crayová. Augie se podíval na hodinky a viděl, že je tři čtvrtě na tři. “ Augie uvažoval, které potměšilé božstvo se postaralo, že se za Janice ocitl zrovna on. Kdyby to udělali, přítomnost dítěte by nemusela vypadat jako nezodpovědnost, ale spíš jako společné úsilí. Tohle je naléhavý případ.“ Brána se začne pomalu odsouvat, ale místo aby se Jerome rozjel, znovu stiskne tlačítko. Mezi otevřenými dveřmi se objeví muž v khaki bundě a čeká na ně. Někteří spěšně típají kuřivo, které možná obsahuje něco trochu silnějšího než tabák. Po tom varování, které volal Windomovi, bude Hartsfield stále přitahovat pozornost a podezření. I kdyby ho nechytili hned u vchodu, jak to všechno mohl propašovat dovnitř? Gallison ho popadne za levou paži, a když mu s ní zatřese, Hodges ucítí bolest až ve spáncích. Prvního bezpečáka, kterého uvidím, donutím zavolat Windomovi, aby sem přišel a promluvil s vámi.“ „Ne,“ řekne Hodges. Ta jí řekla, aby se přestala třást a dělat obličeje, protože by si lidé mysleli, že má záchvat. Od té doby byla Holly Gibneyová mezi studenty střední školy Walnut Hills známá jako Drmola, a tak to zůstalo až do vánočních prázdnin. Gallison je vede přes tesařskou dílnu a kostymérnu, kolem řady šaten, potom chodbou tak širokou, aby se po ní mohly převážet kulisy a hotové scény. Holly si pomyslí Jako pes, kterému se zdá, že honí králíky. Někdo mu uštědřil strašnou ránu do zátylku, ale on to sotva cítil. Má trochu zpoždění, takže publikum ve studiu už tleská. Muž, který vystupuje zpoza volantu, je statný a s vlasy na ježka, jeho sportovní sako nepochybně zakrývá pistoli v podpažním pouzdře. Upřímně doufám v nějakou odpověď.“ Ježek se skloní. A měl byste ho mít u sebe a ne v přihrádce v autě, jinak byste porušoval článek devatenáct městské vyhlášky o palných zbraních, který ve stručnosti stanoví toto: , Pokud skrytě nosíte zbraň, musíte mít u sebe taky povolení skrytě nosit zbraň.‘ Takže se podíváme na vaše papíry.“ Ježek se mračí stále usilovněji. “ „V důchodu,“ doplní Hodges, „ale to neznamená, že jsem zapomněl, jaká mám práva a vy povinnosti. Nemusíte mi je dávat do ruky…“ „To teda máte sakra pravdu.“ „… Potom můžeme diskutovat o mé přítomnosti na Lilac Drive.“ Ježek o tom přemýšlí, ale jenom několik vteřin. V tomto městě – stejně jako ve většině ostatních, jak si pomyslí Hodges – jednají členové ochranky s policisty v důchodu, jako by byli stále v aktivní službě, protože policajti v důchodu mají spoustu kamarádů, kteří v té aktivní službě stále jsou a můžou člověku znepříjemnit život, když se naskytne důvod. „A k tomu ten toaletní papír.“ „Jo, to milujou,“ říká Hodges. „VRAŽDÍCÍ PÍČA, to tam stálo, velkými rozteklými písmeny. Znamená, že Peeples se otázce buď vyhne, nebo přímo zalže. Použije stejný výraz jako Pete Huntley před několika hodinami u oběda. Ne že by ho trápily srdeční záležitosti Radneyho Peeplese. „To mám.“ Umí si představit, jak to před zastavárnou vypadá: všude jsou policisté a federální agenti (pravděpodobně se už handrkují kvůli jurisdikci) a přijíždějí stále další. Starosta si nenechá ujít příležitost přednést projev. Hala Mingo má čtyři tisíce míst, ale dnešní publikum bude z osmdesáti procent ženské – maminky a jejich mladičké dcery. Než se Hodges stačí rozloučit, Marla se ho zeptá, jestli je nějaký problém. Jenom nějaká stará záležitost.“ „Vyřiď Larrymu, že by se nám dneska hodil,“ řekne Marla. Žádný detektiv v dohledu.“ „Udělám to.“ Hodges zavolá na ostrahu haly, představí se jako detektiv Bill Hodges a chce Windoma. Jerome jeho fotku zvětšil, takže zaplňuje celou obrazovku. V menším formátu a v řadě s dalšími dvěma kolegy vypadaly ty oči docela příjemné. Podle něj ty oči hledící z obrazovky jsou oči ropuchy schované pod kamenem. Chce vědět všechno o tom velkém zátahu dnes odpoledne. „Mají tam hrozný blázinec,“ řekne, „takže mě Pete Huntley trochu navedl, abych zavolal tobě. Prostě pořádně pokecat.“ „To by bylo fajn.“ Bylo by to čisté peklo. Kupovala si jejich desky z kapesného, malé desky s velkou dírou uprostřed. Nemůže si vzpomenout, jenom že ty písničky slyšel pořád dokola, kam se hnul a na každém kroku. Neví, zato však ví, že ji nikdy nevzal na koncert, i když manželka s ní možná byla na Cyndi Lauper. Vstane, chce jít do pracovny a říct Jeromovi, aby zavolal mámě, ať ty holčičky drží od Arény dál, bez ohledu na to, jak naštvaně budou kvílet. Na obrazovce Hodgesova počítače je tiskové prohlášení. Patří to k jejich kouzlu.“ 23 Hodges a Jerome jedou k malému obchodnímu centru u křižovatky Harper a Hanover, aby Holly koupili balíček cigaret a poskytli jí soukromí, které očividně potřebuje. „To je William Holden, takže to asi musejí být scény z nějakého filmu.“ „Divoká banda,“ řekne Holly. Je tam nejméně tucet mužů a žen v modrých uniformách s hnědými nášivkami, na kterých je nápis OSTRAHA, a v tuto chvíli nemají na práci nic jiného než kontrolovat handicapované lidi, kteří pomalu projíždějí kolem. Vzpomene si na Městské centrum a na to, jak těžké auto té svině Trelawneyové poskakovalo a drncalo přes lidi, do kterých vrazil a přejel je. Pamatuje si gumový vzduch pod maskou a jak triumfálně ječel blahem. Když se to nestane, rámeček nadzvedne a nakoukne pod něj. Frontu handicapovaných nadále kontroluje jenom mladá žena, a ta každého mávnutím pouští, skoro se ani nepodívá. Nebo píšou esemesky.“ Oči má rozšířené zoufalstvím. Hodges odhaduje, že u haly můžou být za dvacet minut. Měl čas si pomyslet: Chtěl jsem vzít Rózu Sáronskou na snídani. Zdálo se, že je to jejich nejlepší šance, možná jediná. Vzpomíná na jednu módu, krátkou a zhoubnou, která koncem osmdesátých let ovládla město. Hodges ví, že kdyby to byl policejní detektiv, byl by v tom pouzdře glock ráže .40, přesně takový, jaký má doma v sejfu. Ukáže se, že chlapík se jmenuje Radney Peeples a podle firemní průkazky je to zaměstnanec služby Bdělá stráž. Odešel jsem od policie do penze zhruba ve stejné době, kdy to paní Trelawneyová zabalila nadobro.“ „Bylo to smutné,“ potřese hlavou Peeples. „A jednou v noci jí někdo posprejoval levý sloupek u brány. „Pusto, ticho.“ Peeples přikývne, jako by nic jiného nečekal. Žádné spojení s oběťmi, žádný motiv, prostě radost ze zabíjení, krucinál. Každopádně Helen – paní Wilcoxová – říká, že paní Pattersonová tam chodila na návštěvu pravidelně jako hodinky, přesně jako paní Trelawneyová. Pak se to muselo zhoršit, protože stará paní je teď podle mě v domově důchodců v okrese Warsaw. Hodgesovi, který míří zpět do svého mnohem skromnějšího domu na West Side, leží na srdci to, že Janelle Pattersonová zdědila po sestře dům, Janelle Pattersonová bydlí přímo tady ve městě (aspoň prozatím) a že Janelle Pattersonová musela něco udělat s věcmi zesnulé Olivie Trelawneyové. K tomu všichni ti reportéři, televizní štáby a náklaďáky pro živé vysílání. Hodges zavolá přes síťové dveře: „Kdy jste se stala tak asertivní, Holly? „Nejspíš když jsem viděla kusy svojí sestřenice hořet na ulici.“ 18 Ve tři čtvrtě na tři odpoledne Brady odchází z pokoje v Motelu 6, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, a na druhé straně silnice zahlédne Kuřecí ráj. 20 Hodges zapne svůj počítač a poví Jeromovi, co chce: seznam všech veřejných shromáždění v příštích sedmi dnech. V publiku budou i muži, ale skoro každý bude provázet dceru a její kamarádky. Nevíš, jestli je Larry Windom pořád šéfem ostrahy v Hale? Jasně, počkám.“ Zatímco čeká, poví Jeromovi, že Larry Windom šel předčasně do důchodu, protože mu hala nabídla práci za dvojnásobný plat, než měl jako detektiv. Ale když je ta fotografie přes celou obrazovku, je to jinak. Hodges mu poví, že to byl megaúlovek, přesně tak, ale jinak už neví nic. Přemýšlení o Allie a její lásce k pop music rozezvučí novou myšlenku, při které se prudce posadí, vytřeští oči a sevře polstrované opěrky křesla. Zavolal Larrymu Windomovi a učinil opatření, ale opatření ať jdou k čertu. SYNERGY CORP., CITIBANK, 3 ŘETĚZCE RESTAURACÍ POŘÁDAJÍ V EMBASSY SUITES NEJVĚTŠÍ DEN PROFESÍ TOHOTO LÉTA K OKAMŽITÉMU UVEŘEJNĚNÍ. „Navíc mi došly cigarety.“ „Jednou tě zabijou,“ pronese Jerome. Jerome, usazený na zadním sedadle šedého mercedesu, přehazuje winstonky z ruky do ruky. Čísla nahradí série barevných fotografií mužů ve starodávném westernovém oblečení, kteří střílejí a na oplátku někdo střílí po nich. Brady cítí, jak se mu útroby ochlazují stále víc, protože si všimne, že sice nekontrolují obsah kapes u všech křesel, ale rozhodně některá prohlížejí – každé třetí nebo čtvrté křeslo, a někdy dvě po sobě. Jakmile se některý z hlídačů shýbne, aby se podíval do kapes na boku křesla, Brady přitiskne ruku na obrázek, žlutá kontrolka zezelená a elektřina vproudí do rozbušek s azidem olovnatým zastrčených do výbušniny. Ječel, až ochraptěl, takže skoro nemohl mluvit a matce a Frobisherovi v práci musel vysvětlovat, že chytil laryngitidu. Když se k ní Brady blíží, zahlédne jejich vedoucího, toho s kloboukem, který stojí na druhé straně koridoru téměř přímo naproti Bradymu. Dítě mělo tvářičky zarudlé zimou, při každém výdechu se ozvalo slabé zachrastění. Tak se v jedenadvacátém století říká vyhazovu.“ Potřásla mu rukou. Jeho nezvykle pronikavé světlomety ještě posilovaly žluté mlhovky. Jestli to tak bylo, pak přijet v mercedesu – i když tenhle byl starý – byl podle Augieho vyložený nevkus. A kupuji si svoje vlastní cigarety, ačkoli jsou teď moc drahé. “ Dívky (z nichž většina by v přítomnosti svého idolu naprosto oněměla) zařičí jako v deliriu. Zastavili se a civěli na ni – na tu holku, která se svírala, třásla a dělala grimasy, při kterých stahovala koutky úst a oči přivírala na škvírky. Holly povolila sevření ramen a užasle na něj civěla.

Žena slyšela, jak se Augie trochu zadýchaně blíží, a otočila se. Starší chlapík ve frontě před Augiem (Wayne Welland, prožívající poslední chvíle své pozemské existence) řekl: „Je to mercedes? Auto zrychlovalo a mířilo přímo do míst, kde byl zástup žadatelů o práci nejhustší a obehnaný páskami ZÁKAZ VSTUPU. Mohlo by vás zajímat, že v dnešní době stojí balíček cigaret v New Yorku jedenáct dolarů. Mezi sevřenými rty se procedila řada krátkých, nezřetelných zvuků – možná slova, možná ne.

Měl chuť přiložit si ruce k ústům a zařvat do davu: KDO TADY ČETL HROZNY HNĚVU? Podíval se dolů na spacák, v němž původně zamýšlel strávit hodiny nad ránem, a vzpomněl si, jak se Janice Crayová omlouvala za Columbine a jedenácté září a Barryho Bondse. Možná, až budou tohle mít za sebou a budou mít jisté zaměstnání – nebo taky ne, pravděpodobnost byla stejná –, ji pozve na snídani. Fronta už dospěla ke konci vykolíkovaného koridoru s přísnou páskou ZÁKAZ VSTUPU. Sledoval mě dávno předtím, než jsem vůbec zjistil, že žije.“ „Přiblížím se zezadu,“ nedá se Jerome. V té tmě, když je osvětlené jenom pódium, mě vůbec neuvidí.“ „Jestli je tam, kde si myslím, tak by tvoje šance byly nanejvýš půl na půl. Není to poprvé, kdy si tohle pomyslel v souvislosti s Holly Gibneyovou. Za chvíli se scéna změní a kulisy buď vyjedou ze stran, nebo je spustí shora, protože hlavním úkolem kapely, důvod, proč tu jsou, je prodat svou nejnovější porci zvukových sraček. Všichni vyjeknou úžasem, když začne shora klesat scéna ulice v lunaparku. „TOTO JE UKÁZKA Z NAŠEHO NOVÉHO ALBA A MY OPRAVDU DOUFÁME, ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT!

Znělo to biblicky, ale to už nedokázal s jistotou posoudit, bibli si pořádně nikdy nepřečetl. „S tebou to nemůžeme riskovat, Jerome, a rozhodně to nemůžeme riskovat se mnou. První čtyři nebo pět písniček jsou jen zahřívací kolo. Publikum je znovu na nohou a reflektory znovu bloudí obecenstvem. Pódium se najednou koupe ve víru světla: oranžového, modrého, červeného, zeleného, žlutého.

Houf se zhoupl sem a tam v několika rozbouřených vlnách. Brady míří zpátky k Loebově továrně na zmrzlinu, kde vrátí dodávku a převleče se do svých civilních šatů. Aspoň si to myslí, dokud si neuvědomí, že je na Lilac Drive v nóbl předměstské čtvrti Sugar Heights u jezera. Napadne ho, že ji poplácá po ruce, ale usoudí, že v tuhle chvíli by to byl asi špatný nápad. Po tom všem svinstvu, kterým prošel od chvíle, kdy mu ten zatracený dopis propadl škvírou na dopisy, je čórka peněženky jedné mrtvé ženské úplná prkotina. Jsou hvězdami televizní reality show zvané Bill a Brady zabijí pár žen. Můj telefon je nastavený na …“ Odmlčí se, protože Jerome prudce smýkne volantem, aby objel dodávku, najede přímo proti SUV v druhém pruhu, zabliká světly a zaječí: „Uhni mi z cesty! „Pan Hodges dělá, co může.“ Pravda je, že Holly ve skutečnosti nechce, abych se někoho dovolal, pomyslí si Hodges. Napadne ho bláznivá věc, totiž že Holly používá nějakou přízračnou psychoenergii, aby zajistila, že na to skutečně zůstanou sami. Podle toho, jak Jerome řídí, budou u haly dřív, než se Hodges dokáže dovolat na jakýkoli úřad. Vezmi to po 4A.“ Hollyina debata s informační službou trvá nějak moc dlouho. “ „Na jejich bezpečnostní oddělení není žádná přímá linka.“ Vytočí nějaké číslo, poslouchá a pak mu telefon podá. Hovoří pomalu a pečlivě, jako by mluvil s osobou, pro kterou angličtina není rodný jazyk a moc dobře se ji nenaučila. Pokud ne, pozorně poslouchejte, protože naše menu se změnilo. Oliviin mercedes přelétne čtyřproudovou silnici tvrdě nakloněný doleva, až pneumatiky kvílejí. “ Další vlna randálu ho ujistí, že vyprodané hlediště je ve správné náladě.

Kdo byl starší a menší, upadl na zem a ostatní po něm šlapali. Brady, který opustil volant a teď stojí u obslužného okénka, se usměje. Už skoro končím, a to mi vždycky zvedne náladu.“ „Zbyla vám nějaká čokoládová? Zajede ke krajnici a zaparkuje naproti bráně k příjezdové cestě, na jejímž kamenném sloupku je tabulka s číslem 729. Jestli ho zahlédneš mezi diváky, Larry, musíš ho zaskočit. Až se tohle všechno provalí – jako že se to provalí –, Hodges řekne, že ji vzal on. Protože když se Hodges ohlédne, zdá se, že spousta obětí jsou ženy: Janey, Olivia Trelawneyová, Janice Crayová a její dcera Patricia… “ SUV uhne a Jerome procedí mercedes těsně mezi auty. Chladnokrevná část jeho mysli je toho názoru, že to tak může být nejlepší. „Musí se jít přes hlavní číslo.“ Hodges si přitiskne mobil k uchu, až to zabolí. „Haló, děkuji vám, že voláte do Středozápadního kulturního a uměleckého komplexu, kde činíme život lepším a kde je všechno možné.“ Hodges poslouchá, Hollyin telefon si boří do ucha a pot se mu leje po tvářích a krku. Ten parchant to udělá až po začátku představení, říká si Hodges (spíš se modlí), a rockové koncerty vždycky začínají pozdě. Další značka oznamuje EXIT 4A SPICER BOULEVARD 1/2 MIL. Pokud voláte Averyho Johnse z kanceláře divadla, zvolte deset. Zaduní to, když se přehoupnou přes betonový předěl. Hodges koutkem oka zahlédne skříňovou dodávku, která vyjede na chodník, aby se jim vyhnula. To, co uslyší, ho přiměje k otázce, jestli se náhodou nezbláznil.

Ne doslova, nejsou u řeky nebo tak, myslel to finančně.“ Augie přikývl. Do prudkého kopce od Marlborough Street, kde Augie vystoupil z autobusu, přijíždělo několik aut. „Hlavně aby nepršelo.“ Nepršelo, ale vlhkost se zvýšila natolik, že ve světle ze sodíkových pouličních lamp viděli viset ve vzduchu jemné kapky. „Hleďte si svýho, mládenci,“ řekl Augie, a oni se zadívali jinam. Na okamžik ho překvapilo, že našel látkové pleny místo pampersek, ale pak pochopil. Možná že ta žena přece jenom není úplně beznadějný případ. „Nebojte, není pokakaná, jenom mokrá.“ Augie vzal plenu, strčil ji do igelitového pytle (na boku měl nápis COSTCO) a pak zavřel kabelu na zip. Takovým tempem tu budou dvě tisícovky, než v devět otevřou, a to byl ještě mírný odhad. Tiché, pravidelné chrupání mu vyloudilo na tváři úsměv. Asi existují lidé, kteří životem procházejí – a snad i docela blahobytně – díky laskavosti cizích lidí. Je slyšet ještě další zvuk: tisíce šťastně ječících dívek, a všechny sedí na ground zero. Brady si buď oholil hlavu nebo se ostříhal nakrátko a ježka obarvil. Tvrdil, že její práce je podprůměrná, že spolupracovníci ji nesnášejí a že jediná možnost, jak si může zajistit své setrvání ve firmě, bude, když ji bude nadále krýt. Holly nechtěla s Frankem Mitchellem mladším spát a nechtěla ztratit práci. U Holly to začalo zhruba v osmi letech, začala si omotávat paže kolem ramen a celá se třást, mumlala si pro sebe a dělala grimasy. „Ty jsi moc mladý.“ Pak se podívá na Holly a zatváří se ještě nedůvěřivěji. Jeho ruce vyletí vzhůru, ta schovaná shodí Frankieho fotografii na zem, kde se rozbije sklo. “ Jerome položí ruku Holly na rameno a zakřičí, aby ho slyšela. „Tady máš dáreček od Drmoly, Miku,“ řekne Holly a znovu udeří do přesně stejného místa, ale ještě prudčeji, čímž prohloubí důlek v Bradyho lebce.